Volvo si většina lidí spojuje především s bezpečností, spolehlivostí a skandinávským důrazem na praktičnost. Jen málokdo ale ví, že švédská automobilka má za sebou také překvapivě bohatou a úspěšnou závodní historii. Od ikonických sedanů dominujících evropským okruhům až po moderní vozy bojující v šampionátech cestovních automobilů.

Úspěchy Volva v rallye během 60. let

V 60. letech se Volvo výrazně prosadilo v rallye soutěžích. Švédský tovární tým vedený Gunnarem Anderssonem nasadil vozy Volvo PV544 a Amazon, které prosluly svou odolností. Jezdec Tom Trana se stal hvězdou rallye a v roce 1963 dokázal s vozem Volvo PV544 zvítězit na prestižní Britské rallye RAC. Největšího mezinárodního triumfu dosáhla Volvo PV544 v dubnu 1965, kdy bratři Joginder a Jaswant Singhovi s tímto vozem ovládli náročnou Východoafrickou Safari rallye. „Safari“ byla považována za jednu z nejtěžších soutěží na světě a Volvo 544 ji dokázalo vyhrát s největším náskokem v historii soutěže. Tento úspěch vynesl Joginderovi Singhovi přezdívku „The Flying Sikh“ a potvrdil pověst vozů Volvo jako nesmírně odolných a spolehlivých. Volva té doby tak ukázala, že kromě bezpečnosti a pevnosti vynikají i výkony v extrémních podmínkách světových rallye.

ill. Volvo PV544

Volvo na okruzích v 80. letech

Na počátku 80. let Volvo vstoupilo do okruhových závodů v kategorii Skupiny A s překvapivě úspěšným vozem Volvo 240 Turbo přezdívaným „Flying Brick“ v překladu „létající cihla“ pro svou hranatou karoserii. Právě 1985 se stal zlatým rokem značky, Volvo 240 Turbo dominovalo Evropskému šampionátu cestovních vozů (ETC) i německému mistrovství DTM. Švédsko-italská posádka Thomas Lindström / Gianfranco Brancatelli s vozem 240 Turbo vyhrála titul mistrů Evropy v ETC, když Volvo zvítězilo v 6 z 14 závodů a celkově opanovalo šampionát. V témže roce triumfoval Per Stureson na Volvu 240 i v německém DTM. Úspěchy „létající cihly“ tím nekončily, Volvo 240 vyhrálo v roce 1985 také národní okruhové šampionáty ve Finsku, Portugalsku a na Novém Zélandu. Dokonce se prosadilo i mimo okruhy. Upravená verze 240 Turbo získala titul ve skotském rallye šampionátu 1985 a dva vozy dokonce úspěšně dokončily vytrvalostní 24hodinový závod ve Spa na celkovém 3. a 4. místě, čímž Volvu vynesly trofej Challenge des Marques za nejspolehlivější vůz závodu.

ill. Volvo 240 Turbo

Návrat Volva na okruhy v 90. letech

V 90. letech se Volvo rozhodlo oživit svou sportovní image návratem do okruhového závodění na vrcholné úrovni. V roce 1994 vstoupilo do britského mistrovství cestovních vozů BTCC v partnerství s týmem Tom Walkinshaw Racing (TWR) a zvolilo odvážnou strategii. Nasadilo závodní verzi rodinného kombíku Volvo 850 Estate. Tento krok byl původně považován za marketingový žert, ale ukázal se jako geniální tah. Dva vozy 850 Estate řízené Rickardem Rydellem a Janem Lammersem vzbudily obrovskou pozornost a pozitivně otřásly konzervativním obrazem značky Volvo. Ačkoli první sezóna 1994 byla chápána jako zkušební, PR efekt byl nevídaný. O „závodním kombíku“ Volva se psalo více než o jakémkoli jiném týmu. V následujících letech Volvo přešlo na klasický sedan 850 Sedan a později na model S40, což se vyplatilo. Rydell v letech 1995 a 1996 získal pro Volvo vždy 3. místo celkově v BTCC a vyjel řadu vítězství. Vrchol přišel v sezoně 1998, kdy Rickard Rydell na Volvu S40 konečně získal titul mistra BTCC. Tento triumf potvrdil úspěšný návrat značky na okruhy.

ill. Volvo 850

Přelom tisíciletí a zrod Polestaru

Volvo se rovněž významně angažovalo na domácí scéně ve Švédském mistrovství cestovních vozů (STCC). Hned první ročník STCC v roce 1996 ovládl tovární tým Flash Engineering vedený jezdcem Janem „Flash“ Nilssonem. Nilsson získal titul s vozem Volvo 850 a vyhrál 6 z 9 závodů sezóny. Navázal i o rok později, kdy pro Volvo obhájil švédský titul 1997. Po přelomu tisíciletí Volvo v STCC soupeřilo s proměnlivými úspěchy, ale skutečný návrat na vrchol přišel s příchodem týmu Polestar, nástupcem Flash Engineering. V roce 2009 získalo Polestar titul v STCC díky norskému jezdci Tommy Rustadovi s modelem C30, přičemž tým dominoval kvalifikacím a vybojoval jak pohár jezdců, tak týmů. Následovala éra nadvlády. V sezóně 2012 na soutěži známé jako TTA získal Fredrik Ekblom na Volvu S60 titul a Volvo slavilo tzv. „Grand Slam“ – tituly mezi jezdci, týmy i značkami. Na to navázal talentovaný Thed Björk, který pro Volvo vybojoval tři po sobě jdoucí mistrovské tituly v letech 2013, 2014 a 2015. Volvo v této době patřilo k absolutní špičce skandinávských okruhů a opakovaně získalo i týmové a značkové tituly. V roce 2016 přidal další titul pro Volvo zkušený Richard Göransson, což znamenalo čtyři mistrovství STCC v řadě pro tým Polestar Cyan Racing. Právě společnost Polestar se stala synonymem sportovního úspěchu Volva. V roce 2015 Volvo začlenilo Polestar jako svou oficiální sportovní divizi, zatímco závodní operace pokračovaly pod názvem Cyan Racing.

ill. Volvo 850

Další úspěchy Volva na světové scéně

Zkušenosti z domácí scény Volvo zúročilo i v mezinárodních šampionátech. V roce 2016 vstoupil tým Cyan Racing do Mistrovství světa cestovních vozů WTCC, aby poměřil síly s globální konkurencí. Již na konci první sezóny získal Thed Björk pro Volvo první vítězství ve světovém poháru (WTCC) na okruhu v Šanghaji. O rok později, v sezoně 2017, dosáhlo Volvo historického milníku. Cyan Racing získal tituly mistra světa mezi jezdci i v hodnocení týmů ve WTCC. Thed Björk se stal mistrem světa WTCC a vůbec prvním švédským jezdcem, který získal světový titul v okruhovém závodění. 

Kromě šampionátu WTCC se Volvo objevilo i v dalších mezinárodních sériích. V letech 2014 a 2016 se účastnilo prestižního australského šampionátu V8 Supercars, kde nasadilo model Volvo S60 připravený ve spolupráci s týmem Garry Rogers Motorsport. Australský jezdec Scott McLaughlin dokázal s Volvem vyhrát několik závodů a v sezóně 2014 obsadil celkově 5. místo v šampionátu.

ill. Volvo C30